Dostavba východního ambitu poutního areálu, muzea a galerie severního Plzeňska v Mariánské Týnici je dokončením unikátního záměru koncepční myšlenky našeho vynikajícího a originálního barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho Aichla z počátku 18. století . Ten při svých záměrech vycházel z geometrické konstrukce, která zde ale nebyla naplněna z důvodu zrušení mateřského kláštera v Plasech, což poškodilo areál a znejasnilo architektův záměr. Dostavbou se vyřešilo i uzavření muzejního areálu.
Přízemní stavba arkád kolem dvoru podle vzoru západního ambitu umožňuje pořádání venkovních kulturních akcí. Ve třech jednotlivých křídlech je celkem 15 polí kleneb a 3 klenby kaplí, zaklenutých tzv. českými plackami, vyzděnými z cihel bez použití podpůrného lešení. Spodní stavba je řešena kombinací základových pasů a pilířů pro nutné překlenutí archeologických nálezů v místě stavby.
Stavba byla oceněna odbornou porotou v soutěži Stavba roku Plzeňského kraje za odvážný stavební počin. Složité zaklenutí tzv. českými plackami z cihel ukázalo, že i dnes lze u některých staveb za použití tradičních technologií a materiálů v návaznosti na fortel místních řemeslníků i umělců dotvořit působivou stavbu.
